Úvod, definice a nejčastější příznaky
Celiakie, celiakální sprue, gluten sensitivní enteropatie nebo glutenová enteropatie jsou pouze odlišné názvy pro jednu a tutéž chorobu. V dalším textu budeme používat termín celiakie, i když podstatu choroby asi nejvíce vystihuje název glutenová enteropatie. Slovo celiakie je odvozeno z řeckého slova koiliakos a z latinského slova coeliacus, což znamená břišní, k dutině břišní patřící.
V roce 1888 Samuel Gee v odborné literatuře popsal příznaky, které pozorujeme u dětí s neléčenou celiakii. S. Gee stejně jako C. A. Herter, který o 20 let později nazval toto onemocnění intestinální infantilismus, ale neznal podstatu tohoto onemocnění. Až v roce 1950 van Dicke učinil rozhodující krok pro pacienty s celiakií, protože rozpoznal blahodárný léčebný efekt stravy, ze které byla vyloučena pšeničná a žitná mouka. Během dalších let postoupilo poznání o celiakii ještě dále. Zjistilo se, že toxický je gluten - lepek (resp. jeho v alkoholu rozpustná část nazvaná gliadin) a jemu příbuzné bílkoviny obsažené v zrnech pšenice, žita, ječmene nebo ovsa. Bílkovina lepek není obsažena v rýži, kukuřici, soji, pohance nebo v prosu. Zásadním pokrokem v diagnostice celiakie bylo zavedení střevní biopsie do běžné klinické praxe. Podstatou onemocnění celiakie je abnormální reakce imunitního systému jedince na lepek. Nejedná se ale o alergickou reakci. Alergie na lepek je zcela jiný typ onemocnění, především s jinými důsledky pro pacienta.
Celiakie je vrozená celoživotní nesnášenlivost (přecitlivělost) lepku. Aby se choroba projevila, musí mít člověk vrozenou (geneticky danou) abnormální vnímavost k lepku. To znamená, že se již s touto dispozicí narodí. Takového člověka dále budeme nazývat „jedinec vnímavý na lepek“. Pokud by tento „jedinec vnímavý na lepek“ během svého života nikdy nedostal ve stravě lepek, tak by se u něj samozřejmě celiakie neprojevila a nikdy bychom ani nevěděli, že přecitlivělost na lepek má. Tato situace ovšem v běžném životě nenastane.
U „jedince vnímavého na lepek“ způsobí lepek velmi zjednodušeně řečeno chronický zánět sliznice tenkého střeva a vymizení (atrofii) slizničních klků. Nevíme proč, ale tímto zánětem je nejvíce postižena především první část tenkého střeva, kterou nazýváme lačník (latinsky jejunum). Chronický zánět sliznice způsobí, že některé funkce postižené části tenkého střeva nejsou normální. Porušeno je trávení složených cukrů (např. mléčného, řepného), nedostatečné je vstřebávání bílkovin i tuků, některých vitaminů, železa apod. Konečným důsledkem je změněná stolice (většinou 3-4x denně, objemná, zapáchající, s velkým množstvím nestrávených zbytků a tuků), bolesti břicha, nadýmání, nechutenství, úbytek na váze, chudokrevnost. Děti jsou nápadně mrzuté, nevydrží si hrát, v noci špatně spí. Pokud není celiakie včas rozpoznána a léčena, tak může dospět až do stadia, kdy pacient není schopen přijímat ústy ani tekutiny, je zcela vyčerpaný, podvyživený a dehydratovaný. Tento stav nazýváme floridní (akutní) celiakie nebo celiakální krize. Setkáváme se s ním prakticky pouze u malých dětí, ale naštěstí dnes již výjimečně. Zvláštním projevem abnormální reakce na lepek je onemocnění nazývané dermatitis herpetiformis. U této choroby je vedle sliznice tenkého střeva postižena i kůže.
Pacienti s potravinovou alergií (např. na bílkovinu kravského mléka) mají obtíže - průjem, zvracení, vyrážka - bezprostředně nebo maximálně za několik hodin po požití potraviny obsahující alergen. Jiná situace je ale u pacientů s celiakií. První příznaky obvykle pozorujeme až po době 3-6 měsíců, během níž „na lepek vnímavý jedinec“ dostával každodenně stravu s lepkem. Pokud je dítě od narození živeno podle doporučení dětských lékařů, poprvé se setká s lepkem ve stravě 7. měsíc života. Když tedy přičteme k 7 měsícům 3-6 měsíců, dostaneme věk, kdy se celiakie obvykle manifestuje tzn. u dětí mezi 1-2 rokem života. To je vysvětlení, proč je stále ještě rozšířena představa, že celiakie je výhradně dětské onemocnění. Ale celiakie dětí a dospělých je jedno a totéž onemocnění. Příznaky celiakie se mohou projevit i dříve. Pokud rodiče začnou přidávat potraviny obsahující lepek (piškoty, krupice, ovesné vločky nebo i odvar z ovesných vloček, jíšku) časněji než je doporučováno např. již ve 4. měsíci, mohou se příznaky celiakie objevit již v průběhu druhého půl roku života. Pouze výjimečně někteří pacienti mají obtíže již za několik týdnů (zcela výjimečně i dnů) od první dávky lepku. Na druhé straně nesmíme zapomenout, že existují „vnímaví jedinci“, kteří musí dostávat stravu s lepkem i desítky let, aby se nemoc klinicky manifestovala. U těchto osob se celiakie poprvé projeví až v dospělosti. U malého počtu lidí jsou dokonce příznaky tak minimální nebo necharakteristické, že celiakie může zůstat celý život nepoznaná. Poslední výzkumy ukazují, že ubývá akutních těžkých stadií celiakie a že projevy choroby jsou u dětí i dospělých velmi nenápadné.
Bohužel, poměrně často se lékaři setkávájí s tím, že rodiče uvádí: „Naše dítě mělo celiakii a v předškolním věku dodržovalo bezlepkovou dietu. Dnes ale již celiakii nemá, protože mnoho let konzumuje normální stravu s lepkem a nemá žádné potíže“. Podobně dospělý člověk: “Když jsem byl malý, tak jsem měl celiakii. Nyní jím všechno bez omezení a nic mi není“. Na tyto časté námitky existuje vysvětlení. U malých dětí (kojenců a batolat) je někdy bezlepková dieta doporučována tzv. „na zkoušku“, bez řádného vyšetření nebo pouze na základě přítomnosti protilátek proti lepku v krvi. Děje se tak hlavně u dětí, které mají déle trvající průjem, nepřibývají na váze nebo špatně jedí. Po několika týdnech nebo měsících dodržování bezlepkové diety dojde k podstatnému zlepšení, pacient postupně začne dostávat normální stravu s lepkem a zůstane zcela bez potíží. Pacienti, jejich rodiče a bohužel někdy i zdravotníci vysvětlují celou situaci tak, že „měl jsem celiakii a už ji nemám“. U tohoto konkrétního pacienta mohl být příznivý vliv bezlepkové diety na jeho zdravotní potíže víceméně náhodný a celiakii ve skutečnosti nikdy neměl. Takže když pacientovi pomůže od obtíží bezlepková dieta, automaticky to neznamená, že má celiakii. Existuje totiž i jiné vysvětlení: pacient, kterému prospěla bezlepková dieta, skutečně má celiakii a to přesto, že se cítí zcela zdráv. Největší potíže totiž mají děti s celiakií v prvních třech letech života. Když později přestanou dodržovat bezlepkovou dietu, většina z nich má již minimální a pro celiakii netypické potíže (občasné bolesti břicha, menší vzrůst, chudokrevnost, poruchy menstruačního cyklu, zvýšená lomivost kostí, úbytek na váze apod.). Každý pacient by se tedy měl zajímat, zda diagnóza celiakie byla u něho správně stanovena a zvláště v případě, když přechodnou dobu dodržoval s dobrým efektem bezlepkovou dietu.
Doc. MUDr. Oldřich Pozler, CSc., Rukověť celiaka