(nepřihlášený uživatel) [přihlásit] [zaregistrovat]
úterý, 19. září 2017
Svátek má
Zita
P. O. Box 20, 252 63 Roztoky
info@celiac.cz

Dermatitis herpetiformis: od střeva ke kůži

Volný překlad článku prof. Timo Reunaly z kožního oddělení Universitní nemocnice v Tampere ve Finsku z publikace: Měnící se projevy celiakie, která byla vydána v rámci kongresu Evropské společnosti klubů celiakie, který se konal v létě tohoto roku ve Finsku.

Dermatitis herpetiformis (DH) popsal před více než 100 lety Louis Duhring. Je charakterizována vyrážkou s malými puchýřky, které svědí. Jejich rozložení bývá symetrické, především na loktech, kolenou a hýždích, ale mohou se vyskytovat i na hlavě, zádech a v podpaží. Intenzita kožního postižení může být různá. Jinak nemocní celkově dobře prospívají. Začátek DH je často náhlý, ve Finsku v průměru ve 35 letech (od 3 let do 92 roků). DH postihuje častěji muže.

Léčebně se již 50 let používá lék Dapson, po kterém dochází během několikadenního používání ke zlepšení kůže. Bezlepková dieta má pomalejší efekt, po 2 až 3 měsících. Užívání Dapsonu může způsobovat vedlejší nežádoucí účinky, především na krvetvorbu.

Diagnosticky může být v současné době DH potvrzena vyšetřením malého vzorku kůže, kde jsou pod mikroskopem nacházeny charakteristické uloženiny protilátek.

Kolem 10 % pacientů má zažívací obtíže podobné celiakii. Mikroskopické postižení střevní sliznice bylo u DH poprvé popsáno v roce 1966 a je zjišťováno u jedné pětiny postižených s DH. Ale i u lidí beze změn na střevní sliznici odpovídají kožní změny na bezlepkovou dietu. Zlepšování kožního nálezu není v závislosti na intenzitě postižení střevní sliznice a je pomalejší než úprava střeva. Podobně po podání lepku ve stravě se kožní změny vracejí pomaleji (6 týdnů).

DH má dědičný podklad, je popisován vyšší výskyt u příbuzných. Pokud se DH vyskytne u jednovaječných dvojčat, jsou prakticky ve 100 % postižena obě, u dvojvaječných dvojčat je výskyt DH u obou sourozenců ve 30 - 40 %. Bylo prokázáno, že základní předpoklady dědičného charakteru pro vznik DH a celiakie jsou stejné. V současné době je proto DH považována za jeden z projevů celiakie. V Tampere bylo zjištěno, že výskyt celiakie je zde 270 postižených na 100 000 obyvatel, přičemž poměr DH k celiakii byl zjištěn 1 : 3.

Soudí se, že klinicky němá celiakie (tj. nejsou žádné obtíže) je základem, na kterém se rozvíjí DH. Tuto teorii podporuje i zjištění, že asi 5 % pacientů s DH mělo v dětství obtíže, které ustoupily po bezlepkové dietě, která nebyla dále dodržována. Podobně podporuje toto tvrzení i skutečnost, že pacienti s DH mají podobné postižení zubní skloviny jako děti s celiakií. Pacienti s DH trpí rovněž častěji tzv. autoimunitními chorobami (např. zánět štítné žlázy, apod.) podobně jako nemocní s celiakií.

MUDr. Pavel Frühauf, CSc.,
Zpravodaj 1998/4

Zveřejněno 26. října 2003 v rubrice [Zpravodaj]